Babi přeje: Blíží se konec roku!

Babi Jaruš – alias ŠiBaBi, toho na internetu moc neudělá. A já si říkám, no není to občas dobře? Možná jí to trochu závidím, že její život je kompletně Off-line bez starostí s tím, kdo co píše na čí zeď, kdo co komu pomlouvá nebo komu se co nelíbí. Zpětnou vazbu na její kousky samosebou společně probíráme. Od zákazníků, kteří nám ji píšou. Proto se dost zlepšila a hodně „vyšila“.

A jelikož je konec roku, napsala mi další blogový příspěvek, opět rukou a já vám ho sem přepísuji.

„Konec roku 2018“

Blíží se konec roku 2018, je stále bláž a blíž a již je vzápětí. Chtěla bych svými řádky vyjádřit velké díky vám všem, kteří jste podpořili a podporujete mé snažení a také své rodině, bez které bych byla jistě ztracená.

Před mnoha lety jsem četla jednu knihu, již si nepamatuji autora, ale utkvěla mi v hlavě věta, která mne stále provází:

Byla jsem dole v temném údolí a pak jsem uslyšela Tvé volání.

 

Nes mě výš, nes mě výš.

A někdy to bylo zlé, čaroděj se na mne zlobí, nevěřím, že mne vysvobodí.

 

Ale vždy jsem se snažila žít i se svojí nemocí, někdy bylo hůř, někdy lépe. S vaší pomocí jsem se dostala z temného údolí a jsem štastná, že mohu pro vás a vašě děti šít oblečení, které je užitečné a snad i ušíté pěkně.

Postupně mi jde šití lépe a lépe. Stroje mě poslouchají, musím být důkladnější, protože se mi sem tam stane, že šiju zrcadlově. Prostě obráceně.

A pak pářu a pářu, bych zjistila, že to mám opět nopak. Cedulky občas dávám také naopak nebo pokaždé jinam.

Ale to jste jistě mnozí zjistili. Prostě to nelze ovlivnit. I tak šiji s velkou láskou a myslím u toho na človíčka, který bude obleček nosit.

Moje výrobky zdobí i velkou panenku Čaky, která mi sedí za židlí. Našla jsem ji jednou při procházce u silnice. Byla vyhozená a sama.

Oblékla jsem ji to oblečení, které se mi nepovedlo. A když se na ni vždy podívám, říkám si, kdo to vymyslel? Kdo to šil?

Kdybych měla šít opět v šicí dílně, prostě bych neprošla a ani by mi nedali šanci se zlepšit.

Šiji hodně už přes rok a teprve nedávno jsem zjistila, že mi to i jde.

Hodně jsem se nažila splnit vánoční slib, že dostanete vše včas pod vánoční stromeček. Snad se to i povedlo.

Vánoce máme za sebou, bude Nový rok. A proto i já vám přeji všechno dobré.

Bohužel má nemoc mě svazuje, nedovolí mě být v kontaktu s lidmi, mluvit bez třesu, bavit se, smát se.

A tak vám mohu dát vědět, že jsem prostřednictvím fotografií a řádků. Jinak si tu prostě poustevničím u stroje, kde mi je dobře.

Vaše Jarka


Leave your thought here